Básnička 2.Díl.

30. ledna 2011 v 17:25 |  My work
Sedim venku a dívam se na nebe,
a však marně čekám na Tebe.
Nevím co bude dál,
snad mě budeš mít opět rád.
Já nikdy nezapomenu,
na Tvojí krásu.
Nebudu se tě ptát,
jestli mě máš vůbec rád.
Vidím jak tiše krčíš ramena,
už vím co to znamená.
Když na tebe vzpomínám,
v očích slzy mám.
Sedím doma otázky si poklídám,
a naději nám nedávám.
Nevím co cítím a čeho se bojím,
náš rozchod svádím na podzim.
Naivně jsem čekala,že při mě budeš stát,
zády ses otočil a nechcel jsi mě znát.
Jen letmo jsi prohodil,že mě už nemáš rád.
Já cítím,že tvé tajemství,
je velmi bolestné.
Chci být v tvém obějtí,
a cítít se v bezpečí.
Na co já se vlastně ptám,
patřily ty tvé city hrám?
Myslet na to musím stále,
jak to vlastně bude dále.
V noci čekám na tvou zprávu,
a probouzím se těsně k ránu.
Ty jsi však zapoměl na to,
nepíšeš Ahoj Zlato.
Jen vzpomínám na ty časy,
teď suším mokré řasy.
Nechci na to zapomenout,
vše zahodit a životem dál plout.
Už nevím co ti víc psát,
jen aby si mě měl opět rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama